Passing Frequencies je moje nová kolekce fotografií 1/1, vydaná na Transient Labs. Každý snímek vznikl přímo ve fotoaparátu. Žádná umělá inteligence, žádné syntetické vykreslování, žádná digitální postprodukce. Jen snímač, pohybující se ruka a v některých záběrech kus skla.
Jak snímky vznikají
Používám dvě věci. První je záměrný pohyb fotoaparátu. Během expozice s fotoaparátem pohybuji, takže budovy ztrácejí hrany a ulice se mění v malovaný povrch. Druhou je skleněná optika, která scénu ohýbá a rozbíjí. Žádný z těchto efektů nelze zopakovat přesně. Dostanu jediný záběr a pak člověk už jde dál.
Duchové, ne portréty
Lidé na těchto snímcích nejsou aranžovaní ani pojmenovaní. Jsou to ti, kdo zrovna prošli záběrem. Nezajímá mě, kdo jsou. Zajímá mě stopa, kterou zanechávají, když se pohybují místem, rytmus ulice utvářený lidmi, kteří jí procházejí. To je ta frekvence, o které mluvím.
Echoes of Transit je první dílo, které jsem vydala. Jediná postava v tmavé bundě a světlých kalhotách odchází od fotoaparátu přes park. Stromy a budovy za ní se rozplývají do svislých linií. Člověk je jediné, co ještě drží tvar, a i ten se rozpouští.
V Optical Vortex je celé veřejné prostranství vsáto do kruhové fyzické clony. Scéna se zkroutí do hypnotického soustředného tunelu prostoru a času a táhne pohled diváka dovnitř, k vzdálené, prchavé lidské přítomnosti.
Proč jsem to udělala takto
Syntetických obrazů je dnes tolik, že fotografie může mít pocit, že se musí obhajovat. Chtěla jsem jít opačným směrem, k fyzickému, nezkrotnému chaosu skutečného světa: k okamžikům, které existovaly před objektivem jen zlomek vteřiny a pak navždy zmizely. Nic na těchto snímcích nebylo vygenerováno. Všechno, co je na nich, se doopravdy stalo.
Passing Frequencies vychází jako jedinečná díla (1/1) na Transient Labs. Echoes of Transit je vydaný, Optical Vortex přijde na řadu jako další a další budou následovat.